Aktuální dění

6.A v divočině aneb Jen silní přežijí a drsný výlet přežijí!

02.06.2010
6.A vyrazila ve středu 2.června pod vedením Tatínka Ruďýka a Maminky Petřýka na třídenní školní výlet na Vášův mlýn u Milevska. Na autobusové nádraží se i přes nepřízeň počasí a mírný odpor rodičů dostavilo 15 ze šestnácti členů třídy.
Bylo opravdu škaredě a vyhlídky na zlepšení nebyly valné. I přesto jsme nastoupili do autobusu a vyrazili směr Milevsko.
Ani o 25 kilometrů dále se počasí nezlepšilo, a tak jsme v hustém dešti pochodovali do kempu, kde už na nás čekaly ve mlýně složené stany. K jejich stavbě jsme se však nedostali: hustý déšť a podmáčená louka se postavily proti.
Takže zpět 2 kilometry do Milevska, kde se nám podařilo domluvit nocleh v místní sokolovně. Hotel Sokolovna = luxus. Koberec, každý svou karimatku či žíněnku, teplo a sucho. Před usnutím jsme si moc přáli, aby ráno bylo lépe….
Ale nebylo: rozdíl intenzity deště ve středu v noci a ve čtvrtek ráno byl jen nepatrný. Opustili jsme náš sokolský azyl, abychom zhlédli výstavu posmrtných masek v Milevském muzeu.
Snad se počasí zaleklo podmračených tváří mrtvých velikánů, takže po naší návštěvě výstavy venku nepršelo!!! A jdeme stavět stany!!!
Postavení stanů v kempu znamenalo, že noc jsme museli strávit právě pod jejich nejistou ochranou. Samozřejmě začalo opět pršet, takže plánovaný oheň jsme si udělali pod krytým přístřeskem, ale na noční reje a strašení už nedošlo…
O to radostnější bylo probuzení: sluníčko a obloha jak vymetená, teplo, jaké jsme ještě na výletě nezažili! Vydatně posilněni snídaněmi vlastní výroby jsme mohli vyrazit na další z plánovaných akcí, na výlet na některou z okolních rozhleden. Naším cílem byla rozhledna Jarník v Písku.
V autobuse vládla pohoda, v podstatě klid před bouří. Jen málokdo tušil, že na rozhlednu nás čekají dobré 4 kilometry rozmáčeným lesem… Výhled z Jarníku však stál za to, i když ne každý si dokázal rozhled z 34 metrů vysoké vyhlídky náležitě vychutnat. V Písku ještě čekala zmrzlina a v kempu vytoužené koupání, protože z pátku se vykubal nádherný horký den.
Jenže čas letěl neúprosně a když ve čtyři odpoledne přijela Hanička Wolfová pro naše bagáže (moc děkujeme!!!), bylo jasné, že výlet se chýlí ke konci.
Poslední pochod do Milevska, autobus a už jsme vystupovali v Bechyni na nádraží.Takže zase za rok jako sedmáci!!!